Odvrácená strana sociálních sítí & negativní vliv na zdraví
Toto téma se možná nebude lehce a příjemně poslouchat. Je však třeba vzít v potaz, jakou hrozbu dnes sociální sítě (telefony) představují v případě jejich nadměrném užívání. Důležité je v tomto pamatovat na několik základních pravidel, která si budeme v průběhu prezentace několikrát připomínat.
Jste závislí?
Kdy během dne nastává váš první kontakt s mobilním telefonem, kdy poslední? A kolik hodin na něm nebo sociálních sítích denně přibližně strávíte? A na čem čas nejvíce trávíte? Na jakých platformách? Jak tam konkrétně trávíte čas? Řekněme, že trávíte třeba 3 hodiny denně na sociálních sítích, což je takový slabý denní průměr uživatele ve věku od 16 do 24 let. To máte týdně cca 20 hodin, měsíčně 80 hodin a ročně cca 1.060 hodin. Což je 45 dní čistého času za rok. A to jsme s čísly hodně při zemi.
Jak si dokážete představit 45 dní volného času v jednom roce. Jak byste je strávili..?
Myslíte, že za těmi 45 dny strávenými na sítích je něco hmatatelného? Např. navázání opravdového přátelství, bádání nad něčím unikátním, opravdová radost, nějaký sportovní výkon nebo nevšední zážitek? Telefon je užitečným nástrojem, který nám výrazně usnadňuje život. Ale zároveň jeho nadměrné užívání může mít negativní dopad na zdraví a psychiku člověka. Ještě horší je to se sociálními sítěmi.
Jak byste se cítili být odpojeni od sociálních sítí na den, týden nebo déle?
Dokážete v klidu sedět s kamarády u jednoho stolu a nepodívat se několik hodin na mobilní telefon? Dokážete na pracovní schůzce mít telefon mimo stůl a věnovat se čistě klientovi nebo partnerům? Pokud ne, jste závislí… A sociální sítě jsou postavené na závislosti. Sociální sítě nám za léta existence přinesla spoustu nových příležitostí. Zároveň však představují také spoustu hrozeb. Virtuální svět sociálních sítí nelze odsoudit jako jednoznačného pachatele zla. Už jsme ho vytvořili a část života každého z nás se na ně přesunula.
Naším úkolem je naučit se je používat ke svému prospěchu a snižovat jejich negativní důsledky, které bezpochyby mají na naši psychiku i sociální život. Tím nejjednodušším a nám dobře známým pravidlem může být: všeho s mírou. Žádný extrém není zdravý.
Základní statistiky:
V roce 2021 byl počet lidí využívajících sociální média celosvětově více než 3,96 miliardy. Sociální sítě používá v Česku 4,9 mil. lidí starších 16 let, každý rok toto číslo narůstá v průměru o přibližně 3%.Ve skupině osob ve věku 16 až 24 let používá sociální sítě 95%. S rostoucím věkem podíly uživatelů sociálních sítí klesají. Např. ve skupině 45-54 let je jich 60% a ve skupině 65+ je to 11%.
Účinky sociálních sítí na subjektivní prožívání života jsou často zkoumaným tématem v oblasti nových médií. Může jejich používání způsobovat úzkost a jsme proto více náchylní k depresím? Jaké jsou další negativní dopady na naše zdraví? Anebo naopak zvyšují celkovou pohodu a kvalitu prožívání života?
Odpovědi na tyto otázky zkusíme spolu dnes poodhalit…
Neuromarketing
Než začneme hovořit o negativech, pojďme si něco říci o termínu „neuromarketing“. Pozitiva bychom mohli shrnout do několika vět a jsou vcelku jasná, to asi nikoho nepřekvapí – proto je tu nebudeme extra rozebírat… Wikipedia ho definuje: neuromarketing studuje funkce mozku při rozhodování o koupi produktu. Jedná se o marketingový obor, který sleduje, jak mozek reaguje na určité podněty obsažené v reklamě, značku a pod. Pokouší se v mozku najít „spouštěč nákupu“.
A právě na neuromarketingu je postaven business model sociálních sítí.
Vytyčme si několik hlavních negativních aspektů sociálních sítí:
- závislost
- dopady na biorytmus, zdraví, IQ a výkon
- narušení opravdových sociálních vztahů, neschopnost budovat nové, pevné
- narušení sebedůvěry, strach z vyloučení, pocit méněcennosti
- pohlcení virtuálním sebestředným světem (realita je jiná a je potřeba si ji uvědomovat)
Sociální sítě jedou výhradně přes neuromarketing, přímo nebo nepřímo. V určitých případech se i měří/měřila míra dopaminu, která stoupá a klesá podle míry slasti, uspokojení a očekávání. Takto o tématu začíná hovořit uznávaný neurolog Martin Jan Stránský působící v USA a ČR, asistenční profesor na Yale School of Medice, jedné z neprestižnějších světových univerzit, primář neurologie na Yale New Haven a zakladatel polikliniky na Národní třídě v Praze.
A pan profesor jde samozřejmě dále. Naše tělo dopamin produkuje, když ochutnáme dobré jídlo, máme sex, cvičíme nebo prožíváme pozitivní sociální interakci. Dopamin hraje hlavní roli při motivaci. Je jakousi odměnou za blahodárnou aktivitu a motivuje nás, abychom ji opakovali.
Jakékoliv upozornění, ať už je to „lajk“ nebo zpráva, vede ke zvýšení hladiny dopaminu, díky čemuž se cítíme příjemně. Proto toužíme po dalších a dalších notifikacích, až v některých případech může dojít k závislosti.
Dopady na zdraví, IQ a výkon..?
Co toto může dělat s námi, potažmo našimi dětmi…? Sociální sítě stupidifikují. IQ přestává růst, nerozvíjí se slovní zásoba, děti přestávají umět řešit problémy, předvídat věci, – nedospějí. Děti zůstávají ve velice plochém, umělém světě. To jsou slova pana profesora Stránského. Pozoruhodné je, že Homo Sapiens jako takový začal někdy před dvěma sty tisíci lety. Ale během posledních 20 let jsme vytvořili produkt, který nepatří svým způsobem do biologie. Ale tento produkt vede náš život přes neurologii, ovlivňuje, jak myslíme. Takže jsme se dostali na klíčové rozcestí naší evoluce, kde spoléháme na technologie a internet a bohužel stále více a více našeho života věnujeme sociálním sítím. To znamená, že nepoužíváme procesy, které jsme používali během těch dvou set tisíc let. Např. kontaktní a komunikační signály, jako intonace hlasu, zvednutí a podání ruky, mezilidské jednání, to na sociálních sítích neexistuje. Používají se zkratky, zvednuté palce, smajlíky… a hlavně, když se vám něco nelíbí, tak to vymažete.
Změny které se dějí na mozku jsou viditelné. Podstatně. Je zde přímá korelace mezi mírou používání sociálních síti, když to někdo opravdu přežene, 7-8 hodin denně (videohry a sociální sítě). Videohry a nadměrné hraní jsou pro mozek patrně tím největším zlem z pohledu jeho kondice. Bohužel více jak 60% veškerého stráveného času online u mladých patří právě počítačovým hrám.
Teď pozorně poslouchejte: Sociální sítě: zde vidíme, jak v určitých částech mozku slábne neurochemická aktivita a určité struktury se zmenšují a mizí. Děje se to ve frontálnímu laloku, tato část mozku nám dává možnost přemýšlet o tom, o čem jsme přemýšleli. Je to ta část, která se odpojí ve spánku. Funguje jako rozhodčí, když jsme bdělí. Nadměrné užívání sociálních sítí může mít za důsledek veliké změny v bazální části frontálního laloku, která funguje nejvíce při aktivních diskuzích a řešení problémů. Na sociálních sítích existuje něco jako „reflexní chování“, to je úplně to samé, jako když vás klepnou kladívkem nad koleno, a noha vystředí… Tedy dostanete vzkaz nebo „lajk“ a okamžitě reagujete čistě reflexně bez jakéhokoliv hlubokého rozmyšlení.
Sociální sítě – všichni víme – že ten zvednutý palec nic neznamená a že je to celé virtuální a stejně si pro ten palec jdeme. Je to závislost a opět mluvíme o dopaminu.
Člověk a jeho vývoj byl podmíněn dvěma základními potřebami. Poznat přírodu, zákony přírody, zabije mě to, nezabije mě to. Pro nás v Americe a Evropě už toto de facto neexistuje. Dnes opravdu řešíme skutečně jiné problémy, než řešili naši rodiče, jejich rodiče atd. Ale přitom se nám v mozku dějí stejné pochody. Dříve muž chtěl ulovit medvěda, dnes to můžeme srovnat s tím, že např. řidič, který jede do Brna na schůzku, je schopen vybržďovat ostatní a ohrožovat je na životech, jen aby tam byl včas.
Ta druhá potřeba je patřit do nějaké skupiny, klanu, rodiny, klanu, města atd. A tato potřeba v dnešní době dominuje. Málokdo dokáže být šťastný sám. Hlavně v moderní společnosti, kde je kladen neskutečný důraz na to, že se pořád musí něco dít. Je to tak, že mozek potřebuje nudu, aby přemýšlel. Aby tvořil hlubší myšlení, aby reflektoval. Je tu společnost a blaho a obrovský marketingový tlak.
Lenivíme
A konkrétně leniví náš mozek. Díky nepřebernému množství informací na internetu, kdy si můžeme zjistit cokoliv potřebujeme během několika sekund, nemáme potřebu si věci pamatovat. Velice si tím usnadňujeme práci a ve finále to není dobře. Již necvičíme mozek jako dříve, tak jak bychom měli, a velkou část práce za nás odvádí tyto technologie. Obecně řečeno si hustíme do sebe více nepodstatných a méně podstatných věcí (zprávy, IG, FB). Valí se na nás neskutečné množství informací, které nejsme schopni si pamatovat a které jsou nepodstatné. Důsledkem toho je roztěkaná mysl a špatná možnost koncentrace. Ve finále velice ulevujeme své hlavě a nakonec v ní nic nezbyde. Pro mozek je důležité každé vystoupení ze stereotypu.
Narušení reálných vztahů a neschopnost budovat nové
Na rozdíl od předchozích generací se mileniálové (generace lidí narozených cca po roce 1984) museli během křehkého období dospívání vypořádat s nástupem nového opia lidstva – s moderními technologiemi. S těmito vychytávkami se sice dokázali skamarádit téměř okamžitě a bez ostychu, a ještě si přitom připadali cool, ale právě ony způsobily neschopnost navazovat hlubší, dlouhodobé vztahy. Sociální sítě představují krátkodobé zdroje radosti a pozitivní energie, ale nedokážou nahradit opravdový sociální kontakt.
Letošní průzkum provedený britskou Královskou společností pro veřejné zdraví a hnutím Young Health Movement ukázal, že sociální platformy Facebook, Instagram, Snapchat a Twitter způsobují u mladých lidí pocity úzkosti a méněcennosti. Nejhůře ze všech podle oněch průzkumu Instagram, který negativně ovlivňuje lidský spánek, výkon, vnímání těla a způsobuje obavy z vyloučení ze společnosti. Odborníci ale zároveň dodávají, že sociální sítě mohou přinášet i pozitiva a záleží na jednotlivcích, jak se tímto fenoménem nechají strhnout.
Narušení sebedůvěry, pohlcení virtuálním sebestředným světem
Strach z vyloučení, pocit méněcennosti, obava, že mě někdo uvidí v jiném světle, že budu vyloučen ze skupiny/kolektivu, že o něco/někoho přijdu (kamaráda, událost), že někdo žije lépe, dokonale (FOMO – fear of missing out). Můžeme mít také pocit, že se zde odehrává něco unikátního a že o to přijdeme. Kdykoliv se naše já stává objektem, nikoliv subjektem, může dojít ke snížení pozitivního dojmu ze sebe samého. To, že se na sebe díváme jako na objekt může způsobit, že mít za důsledek snižování našeho sebevědomí. Na sociálních sítích se nevyhneme tomu, že se prezentujeme v odlišném světle a snad nikoho nemůže překvapit, že neustálá konfrontace s úspěšnými životy ostatních nám může přivodit deprese, úzkosti a zapříčinit nižší spokojenost se životem.
Dnešní zrychlená doba a vysoká očekávání ze strany starší generace mladým lidem během krasojízdy dospíváním a stárnutím taky moc nepomáhá. To vede k tomu, že utíkají odbourávat svůj stres na sociální sítě, které přinášejí jistou formu útěchy a relaxace. Vyplavuje se dopamin, o kterém již byla řeč. Stejný hormon, jenž má na svědomí uvolňující pocit po vykouřené cigaretě, vypitém panáku či skleničce vína nebo hraní na automatech. Co to znamená? Správně, prostě jsme na našich virtuálních světech a virtuálních vztazích závislí. Máme potřebu ostatním ukazovat, jak moc dobře se máme, jak super život žijeme, s kým se kamarádíme a co jsme dokázali. Jak jiní a lepší jsme. Jenže v okamžiku, kdy odložíme mobil s naším perfektním světem prohnaným přes filtr, dostihne nás realita. Zajímavostí je také, že užívání většiny návykových látek je zákonem ohraničeno nad určitý věk – sociální média, novodobá legální droga, není. Mají k ní přístup děti bez ohledu na věk. To je další problém.
Věděli jste, že…
Přítomnost mobilního telefonu např. při jednání ovlivní kvalitu konverzace/komunikace?
Jeho přítomnost snižuje kvalitu konverzace, a to zejména proto, že víme, že můžeme být kdykoliv přerušeni. V určitých školách např. ve Francii jsou nově zakázány telefony. Ale i čím dál více firem zakazuje telefon i při jednáních, že telefon nemá být ani vidět.
NA ZÁVĚR SHRNUTÍ NĚKOLIKA ZÁKLADNÍCH PRAVIDEL:
- používat sociální sítě střídmě, uvědomovat si, že nechci být závislý a že mě to může omezovat
- umět rozlišovat mezi realitou a virtualitou (na sítích je vše povrchní, ploché – přátelství, diskuze, hlavně se dá vše mazat, realita (pokud o nějaké můžeme hovořit) je mnohdy pokroucená)
- cenit si opravdových hmatatelných věcí – vztahů s přáteli, partnery v osobním ale i v pracovním životě, zážitků, výkonů, žít v kontaktu s lidmi a přírodou
- uvědomovat si, že za vším smysluplným většinou stojí dlouhodobá práce (vztahy, práce)
- být k věcem, sobě ale i ostatním trpělivý (nikdo učený z nebe nespadl a Řím také nebyl postaven za jeden den)
- úspěšní influenceři na sítích tráví desítky hodin denně nebo na to mají tým několika lidí (pokud máte ambice se jedním z nich stát)
- je dobré míti představu, jakým směrem se chci v životě vydat, na co s soustředit a pracovat na tom
- věřit sám v sebe a ostatní – důležité je vlastní sebevědomí a podpora ostatních – sociální sítě představují sebestředný a na první pohled dokonalý svět, kde se mnoho lidí stylizuje do něčeho, co nejsou. Ostatní lidé se mohou cítit méněcenně a mohou mít psychické problémy.
- někdy se jen tak nuďte – mozek to potřebuje
- když si zrovna nechcete číst knihu nebo se učit něco nového, nuďte se, třeba si jen sedněte a nechce mozek přemýšlet… on už si najde cestu. Nejhorší je, vzít si mobil do ruky a zahlcovat mozek tisící příspěvky cizích lidí, o kterých druhý den nebudete mít ani páru. Váš mozek to zaměstná i tak, ale bohužel ne smysluplně. Naopak jej tím otupíte a naučíte lenosti. Mozek má velkou kapacitu pojmout spoustu věcí a vy do něj dostáváte zcela zbytečné věci, tisíce zbytečných věcí.
Jak v dnešním světě nezešílet?
Nejdůležitější je, abychom hledali štěstí. Štěstí máme skutečně jen jedno a je to jediná věc, do které nám nikdo a nic nemůže mluvit. My můžeme každý den, poté co se probudíme, rozhodnout, co budeme hledat a jestli se budeme cítit šťastni nebo ne. To nám mozek dává.
Dnešní společnost je bohužel ovlivněna touto technologií a nadnárodními firmami, které deformují tu prioritu, že se všeho musí dělat víc (víc klientů, víc kukuřice), ale moc se nemluví o redistribuci a o tom, abychom se pozastavili, a šťastně se začali nudit.
Z pohledu rodičů dnešních dětí, je velkou výzvou a nejdůležitějším úkolem: vychovat děti. Mít kontakt s dítětem, ne že mu šoupneme tablet. A štěstí rodičů také souvisí s tím, že se budou více věnovat svým dětem.
Žádný extrém není zdravý… Proto říkám, všeho s mírou…
Používejte méně mobil a zkuste na něm nebýt závislí, vnímejte více realitu. Mobil a sítě vás vtahují do jiného světa a nejste pak schopni posuzovat realitu s nadhledem… Zkuste si někdy vyjít večer ven bez mobilu. Lze to a uvidíte, že o nic nepřijdete a že z toho nakonec budete mít dobrý pocit. Je dobré se naučit nelpět na sítích a odpoutat se od nich. Jsme s mobily již tak svázáni, že si ho například bereme i na záchod, do koupelny nebo do postele. Jaká je první věc, kterou uděláte, když se probudíte..? Zkontrolujete si mobil nebo si popovídáte se svou přítelkyní nebo dcerou. Zkuste mít mobil přes noc v obývacím pokoji a kupte si budík!!!
Project Manager & Company Developer
E-mail: davidm@freelancecore.com
LI: David Míša
FB: David Míša
