Nikdy neříkej nikdy aneb od Diplomacie k PPCčkám
Pojďme si hned zkraje říct, že psát o sobě je snad to nejhorší. Při dumání o tématu svého úvodního článku na náš blog, jsem ale přišla na jednu zajímavou věc. Že takový slovo nikdy má na život poměrně silnej vliv. Tak třeba nikdy jsem silně netoužila opustit ČR a žít trvale v zahraničí. Taky jsem fakt nikdy nechtěla pracovat z domova. Natož na dálku. A možná proto teď píšu tenhle miničlánek z obýváku z Kanady. A na web Freelance Core. Tedy firmu, kterou jsme založili online a za kterou spravuji do ČR PPC kampaně na sociálních médiích a Adwords. Takže, jak že to bylo s tím nikdy?
Nikdy bych nebyla diplomatkou
Jak to myslíš „nechtěla žít v zahraničí“? A co to tvoje studium Diplomacie? Jasně. Cestování a jazyky mě značně lákaly. Takže po maturitě s jedničkami, ale zjištění, že nevím, v čem se specializovat, padla volba na VŠE a vypovídající obor Diplomacie. No, líp to znělo, než pak se mnou bylo. Po polovině prvního semestru jsem to chtěla vzdát a vzít nohy na ramena. Ale kam? Už jen to úsilí se tam vůbec dostat. A všeobecný přehled, historie a pro život fundamentální předměty jako statistika, mikroekonomie a vysokoškolská matematika se budou v životě hodit vždy. A tak jsem se ze studia (a studentského života) snažila vyždímat maximum, ale věděla, že diplomatkou nikdy nebudu. Kdo by se taky chtěl každý dva roky stěhovat do jiný země a budovat přitom jednou nějak rodinu. To tak. Nikdy.
Když ne teď, tak nikdy
Během inženýra v obdobném režimu mi motivaci dodaly půlroční studium v Rusku (když punk, tak pořádnej) a hlavně možnost zvolit si vedlejší specializaci. Někde tady už jsem aspoň tušila, že mě láká marketing a branding a nějak překvapivě z té ekonomky tam utkvěla i analytika. Vedlejšku Komerčních komunikací považuju za jedno z nejlepších rozhodnutí v životě. Během 6 měsíců jsem získala mnohem detailnější zkušenosti a přehled o strategiích a účasti na reálných projektech a soutěžích, než za celých zbylých 5 a půl let. A důležité kontakty a ještě důležitější přátele. A taky pár stáží v PR agenturách a „vysněnou“ práci v L’Oréalu. A právě tam jsem se probudila z budování kariérního snu a řekla si, že kdy jindy, když ne teď.
V ten samý den na konci května 2017 jsem obhájila diplomovou práci, získala titul a neprodloužila pracovní smlouvu. Následně sbalila krosnu a vydala se na pořádný výlet. Díky štěstí, náhodě nebo snad vyšší moci osudu jsem měla už pár měsíců v kapse víza na Nový Zéland, které není zase tak úplně lehké získat. Má vysněná destinace! „Já se vždycky bojím, že ty si určitě jednou najdeš ve světě přítele a už se nevrátíš.“ Ježiš, mami neboj, to nikdy.
Nikdy bych nechodila s cizincem
Tak šel marketing stranou na dva roky, životních zkušeností jsem za tu dobu ale posbírala do batůžku dobrých pár kilo. Žila jsem v dodávce, stala se malířkou pokojů, stopovala přes Nový Zéland a Samou, potápěla se se žraloky na Fiji na Štědrý den (mám to na Insta, takže se to stalo), strávila Silvestr v Sydney, zažila pořádnou párty v Bangkoku, letěla v horkovzdušném balonu v Myanmaru, viděla div světa v Indii a taky třeba protrekovala Himaláje. A bylo to skvělý. Zvlášť proto, že z Everest base campu už jsem se nevracela tak úplně sama, ale s takovým milým Kanaďanem. Přitom jsem si byla jistá, že bych nikdy nedokázala chodit s anglickým rodilým mluvčím. Nikdy. Na to nebyla moje angličtina dost dobrá a já moc stydlivá.
Nikdy bych nepracovala na dálku
No, je to shodou náhod imigrační úředník, jehož snem je procestovat svět a jeho pracovní náplň obnáší tak trochu stěhování z jednoho zahraničního postu na druhý. Konkrétně každé dva roky. Kde jsem to jen..?
Takže když jsme se ke konci našeho společného cestování v létě 2019 sešli s Honzou všichni na Bali padl vtip o tom, jak bych mohla v téhle nové životní situaci pracovat z domova, který bude tak trochu kdekoliv. Znělo to fajn, ale já věděla, že bych toho nikdy nebyla schopná. Že si nemyslím, že zvládnu sebedisciplínu a že prostě potřebuju kolem sebe lidi.
Neuběhlo dlouho a všichni jsme v březnu 2020 věděli, že kolem nikoho z nás lidi ještě dlouhou dobu nebudou. Kavárna, ve která jsem tu dělala baristu je zavřená doteď. A tak jsem pak do roka od toho hovoru na Bali napsala svůj první blogový článek, který SEO optimalizaci neviděl ani z vlaku, a měsíc na to během 4 intenzivních hodin nastavila svoji první kampaň na Facebooku. Protože i přes všechny moje marketingový znalosti, svět v onlajnu se za 2 roky dost posunul a já vlastně konkrétně neuměla až tolik.
Bacha na svoje nikdy
No a takhle jsem se dostala až sem. Nikdy jsem si to nedokázala představit. Práce z domova, skrze kontinenty, horda nových zkušeností a skvělý kolegové, co jsem vlastně nikdy naživo neviděla.
Shrnuto, podtrženo, mám vše, co jsem nikdy nechtěla.
Jo a vlastně jsem zapomněla zmínit: Nikdy jsem nechtěla produkty od Apple. A dlouhé roky jsem byla jejich odpůrcem. Proto jsem si po čase k iPhone pořídila na práci i Pročko. A taky teď cvakám digi kouzla s magic mouse, kláveskou a airpodama v uších.
Tak prostě bacha na to nikdy!
Advertising Manager
E-mail: jana@freelancecore.com
LI: Jana Gonsenicova
IG: jennygons/
