Od dětství jsem miloval výtvarné umění a chtěl se stát malířem. V určité době však bylo třeba nalít si čistého vína a přiznat si, že neumím kreslit. V nastalém zmatku jsem popadl dědův fotoaparát a začal s ním fotit.

Po nějaké době jsem si uvědomil, že fotografie je pro mě ideální prostředek k tomu, abych mohl pronikat do světů, do kterých bych se jinak nikdy nedostal. Jsem fascinovaný lidmi a jejich příběhy a je pro mě stejně tak vzrušující cesta Adama Ondry na vrcholy sportu, jako sestup ostravského horníka do hlubin země. Nikdy nepolevit a nikdy neztratit touhu po lidství a kráse v ní. To je má životní cesta.