Kdysi jsem byl takový ten institucionální týpek. Víte, typ, co se dobrovolně brodí teoriemi, píše věci, které čtou další tři lidi, a horlivě studuje, protože „to má přece smysl“. Pak mi došlo, že být konzervativcem je vlastně dost nuda. Tak jsem zkusil marketing. A bum. Svoboda. Kreativita. A hlavně, najednou je vidět výsledek práce dřív než za tři akademické roky a jeden recenzní proces.

Tím, že jsem „vyrůstal“ v malém týmu, jsem se nestal úzce profilovaným odborníkem na jednu věc. Ne. Já jsem si nabral skoro všechno. SEO, analytika, weby, e-shopy, do toho PPC na Googlu i Seznamu, občas si zahraju i s Facebook kampaněmi. ALE technické problémy, strategie a trochu toho HTML a CSS, to je moje hřiště.

Někdo by mohl říct: „Tolik oblastí? Tak to neumíš nic pořádně, že jo?“ A já na to říkám: přesně tak. Nikdo nic neví. Sókratés by měl radost. Ale právě proto, že mám přehled přes půl marketingu, dokážu řešit věci, které klienti vymýšlí s opravdu obdivuhodnou kreativitou. A občas poradím i kolegům specialistům. Takový marketingový táta. Chodící zásobárna „hele, zkus tohle“.

Vystudoval jsem filozofii, sociologii a andragogiku. Protože proč mít jeden obor, když můžete mít rovnou tři. Rád jezdím na silničním kole. Sport je důležitý. Hlavně když celý den sedíte a přemýšlíte, proč se vám rozbil tracking.

Cyklistika je mimochodem krásná metafora života. Šlapete do kopce, bolí to, přemýšlíte, proč jste si to udělali, a pak přijde sjezd a říkáte si, že to vlastně stálo za to. Takže to nevzdávejte. Každý kopec má vrchol.

A bez kávy? Bez kávy jsem jen filozof. A to už jsme si jednou vyzkoušeli.